Sakalava
Nejpočetnější kmen Sakalava žije na západě ostrova, v oblasti mezi městy Toliára na jihu a Mahajunga na severozápadě. Sakalavové mají tmavou kůži a kudrnaté vlasy. Kdysi to býval nejmocnější kmen Madagaskaru, jehož území sahalo až hluboko do vnitrozemí, s vlastními králi a královnami.
Existují důkazy, že až do poloviny 19. století praktikovali lidské oběti (např. když zemřel král). Jsou to hlavně chovatelé dobytka. Pro těhotné ženy je fady jíst ryby nebo sedět na zápraží domu. Sakalavové jsou spirituálně založený kmen – bývá zvykem, že každé důležité rozhodnutí v jejich životě konzultují se šamany (neboli předvídači budoucnosti), u nichž je běžné, že se dokáží dostat do stavu tranzu (tzv. tromba).
Hrobky kmene Sakalava byly v minulosti tvořeny jen hromadou kamení, až Merinové jim předali způsob stavby hrobů z cementu. Dnes lze jejich hrobky spatřit podél cest na celém západě ostrova. V každé hrobce odpočívá jeden nebožtík. Jejich výstavba může trvat až šest týdnů a začíná se s ní až po smrti člověka. Po dobu stavby hrobky je tělo zemřelého umístěno v domě pozůstalých.
Hrobky jsou vyzdobeny barevnými naivními malbami, zachycujícími situace ze života zemřelého, a některé navíc zdobí dřevěné sloupy zvané aloalo, s vyřezanými erotickými motivy.
Sakalavové říkají svým hrobkám izarana – což znamená „místo, kde jsme rozděleni“.