Vyhynulá fauna Madagaskaru

Na Madagaskaru kdysi žili prazvláštní tvorové, jejichž existenci nám dnes připomínají bohužel už jen kosterní nálezy, zkameněliny nebo skořápky v písku. Když začalo osídlování Madagaskaru, lidé se s některými z těchto tvorů určitě ještě museli potkat. Jednalo se živočichy, kteří na Madagaskaru žili v období holocénu – tedy v období, které započalo na sklonku poslední doby ledové před zhruba 11 500 lety.

Cryptoprocta spelea

Řeky a jezera obývali krokodýli dorůstající délky přes 5 metrů (Voay robustus) a trpasličí hroši (min. 3 druhy). V lesích slídila po potravě tajemná šelma fosa (Cryptoprocta spelae) dosahující váhy až 16 kg (samec druhu fosy, se kterým se můžeme na ostrově setkat dnes – Cryptoprocta ferox, váží do 12 kg). Vegetaci na otevřených pláních spásala stáda gigantických želv (Aldabrachelys abrupta a Aldabrachelys grandidieri) – druhově spřízněných s těmi, které dnes žijí na souostroví Seychelly. Galeriové lesy byly domovem obrovských lemurů, z nichž některé druhy dosahovaly váhy přes 200 kilo (Archeoindris fontoynotii) – velikostí tedy byli podobní gorilímu samci! Zmizelo minimálně 17 druhů lemurů (a s nimi celých 8 samostatných rodů). S kácením a vypalováním lesů přišli ty největší druhy na řadu jako první.

Aepyornis maximus

Sloní pták Aepyornis maximus

K rozptylu semen madagaskarských rostlin v minulosti výrazně přispívali nelétaví sloní ptáci (asi 8 druhů). Největším byl druh Aepyornis maximus. S výškou přes 3 metry to byl největší pták, který kdy na Zemi žil. Obýval jih a jihozápad Madagaskaru (např. oblast Anakao), kde hnízdil v početných koloniích. Napovídají tomu rozsáhlá naleziště skořápek jeho vajec, které tu snášel do písku podél mořského pobřeží. Vejce byla vysoká přes 40 cm a po obvodu měla až 1 metr! Místní lidé dnes tyto skořápky sbírají a vejce z nich velice šikovně rekonstruují. Aepyornis maximus se na Madagaskaru vyskytoval pravděpodobně ještě v době, kdy se na ostrov dostali první Evropané na konci 16. století.

Kdy a proč vyhynuli?

Archaeoindris fontoynonti

Faktory, které způsobily vyhynutí madagaskarské megafauny, nejsou zatím zcela jasné. Určitě to však byli i lidé, kdo se podílel na vymření těchto neobyčejných tvorů (ničení přirozeného prostředí, lov…). Kromě toho se za posledních několik tisíc let klima na Madagaskaru stalo sušším, což také mohlo mít vliv na místní faunu – velcí živočichové jsou k takovým změnám náchylnější než malí.

Megaladapis

Odhaduje se, že největší druh lemura (Archeoindris fontoynotii) vyhynul kolem roku 350 př. n. l. O setkání s podivnými tvory ještě v minulém století však hovoří někteří starší obyvatelé Madagaskaru i dnes (např. z oblasti Belo sur Mer). Radiokarbonové rozbory vědců sice ukazují na stáří nalezených zvířecích ostatků přes tisíc let, nikdy ovšem nebudeme moci zcela vyloučit, že se dnes již vyhynulí tvorové na Madagaskaru skutečně nevyskytovali ještě relativně nedávno.

Největším dnes žijícím lemurem na Madagaskaru je Indri s váhou do 9,5 kg, největší madagaskarská šelma fosa váží max. 12 kg. Větší zvířata se dnes na ostrově již nevyskytují. Zatímco se mezinárodní týmy vědců snaží dávat průběžně objevované střípky minulosti Madagaskaru dohromady, skořápky vajec sloních ptáků z pláží pomalu odnáší do svých hlubin mořský příboj a nám zůstávají jen knižní ilustrace připomínající svět, který je nenávratně pryč…

Ptáci Madagaskaru

Tuto stránku pro vás teprve připravujeme.

Plazi a obojživelníci Madagaskaru

Unikátní evoluční historie Madagaskaru vedla k vývoji mnoha endemických druhů plazů. Nachází se jich tu přes 365, což tvoří asi 96 % celkové populace plazů ostrova. Některé z těchto endemických druhů pochází ještě z doby, kdy byl Madagaskar součástí prakontinentu Gondwany, a tyto jsou druhově spřízněnější spíš s těmi, které žijí v Jižní Americe a Asii, než v Africe.

Chameleoni

Jiné druhy žijící na Madagaskaru spíš poukazují na jejich migraci z kontinentální Afriky. Jedná se hlavně o chameleony. Madagaskar je domovem více než poloviny všech druhů chameleonů, včetně toho nejmenšího i největšího. Na Madagaskaru se vyvinuli do rozmanitých forem a obydleli téměř všechny typy prostředí. S chameleony se na Madagaskaru setkáte snad všude. V zajetí si je lze dobře prohlédnout a vyfotit v plazím parku Peyrieras.

Více informací se dočtete na straně Chameleoni.

Gekoni

Podobně úspěšní byli i gekoni. Na Madagaskaru jich žije kolem 100 druhů. Zdá se, jako by se vizuálně rozdělily do dvou skupin – na ty, kteří chtějí být vidět za každou cenu (rod Phelsuma), a ty, kteří rozhodně vidět být nechtějí (rod Uroplatus). Denní gekon Phelsuma madagascariensis a jí podobné druhy jsou charakteristické jasně zelenou nebo modravou barvou. Noční gekony rodu Uroplatus zase máte problém zaměřit, i když jste od nich jen pár centimetrů. Tak dobré mají maskování. Barevně jsou téměř k nerozeznání od kůry stromů, na kterých se často vyskytují. O naprosté splynutí se stromem se postarají zoubkované postranní kožní záhyby, díky nimž nevrhá Uroplatus téměř žádný stín.

Ještěři

V suchých opadavých lesích často narazíte na ještěry rodu Zonosaurus. Jejich přítomnosti si všimnete i díky šustění ve spadaném suchém listoví, které vytvářejí při hledání potravy či při vzájemných soubojích.

Nejzajímavějšími ještěry Madagaskaru jsou však leguáni. Ti se vyskytují také v Jižní Americe (nebyla potvrzena jejich přítomnost v Africe). Existence leguánů na Madagaskaru zatím nebyla spolehlivě vysvětlena. Nejčastěji narazíte na leguána madagaskarského (Oplurus madagascariensis).

Hadi

Obdobné otázky se vznášejí nad přítomností třech druhů hroznýšů na Madagaskaru. V Africe se našly jen fosílie hroznýšů, dokazující jejich existenci na tomto kontinentě. Vzdálení příbuzní hroznýšů se dnes vyskytují jen v Jižní Americe. Na Madagaskaru se nejčastěji setkáte s hroznýšem psohlavým (Sanzinia madagascariensis). Jeho zbarvení je různé – od oranžové nebo zelené (mladí jedinci) až po šedou až černou, zářivě zelenou či modravou, v závislosti na oblasti výskytu. Jeho větší příbuzný, hroznýš madagaskarský (Acrantophis madagascariensis), se často vyskytuje na okrajích vodních toků na vlhkém východě a severu.

Mezi nejfrekventovanější hady Madagaskaru patří užovka madagaskarská (Leioheterodon madagascariensis). Dorůstá do délky i přes 1 metr a její zbarvení je černožluté. Přestože žádný z madagaskarských hadů není člověku nebezpečný, Malgaši jim často přisuzují nadpřirozené schopnosti a obávají se jich. Např. věří, že neškodný stromový had Ithycyphus perineti, malgašsky známý jako fandrefiala, dokáže zhypnotizovat dobytek.

Tato stránka bude ještě rozšířena.

Savci Madagaskaru

Kromě lemurů žije na Madagaskaru i řada jiných druhů savců.

Tuto stránku pro vás teprve připravujeme.

Lemuři

Snad nejcharismatičtějšími zvířaty Madagaskaru jsou lemuři. Známe je ale dobře? Nejběžnějšími druhy lemurů, které můžete při návštěvě některé z českých zoo spatřit, je lemur kata, lemur tmavý nebo vari černobílý. Představte si ale, že do dnešních dnů bylo na Madagaskaru objeveno 101 druhů lemurů! A drtivou většinu z nich nenajdete v žádné zoo na světě. To je také důvod, proč se vypravit na Madagaskar. Uvidíte tu lemury, o jejichž existenci jste doposud možná vůbec netušili…

Lemuři patří do podřádu poloopic a většina jich žije na stromech. Charakteristickým znakem lemurů je protáhlý obličej nebo třeba „zubní hřebínek“ – zuby v přední části spodní čelisti připomínají svým uspořádáním hřeben, kterým si lemuři pročesávají srst. K tomu navíc používají i speciálně uzpůsobený druhý prst s drápkem – všechny ostatní prsty mají nehet plochý. Také chování lemurů je zajímavé – dominantní bývají samice a některé noční druhy mají schopnost hibernace (příslušníci rodu Microcebus). Základním komunikačním prostředkem pro lemury jsou zvuky a pachy (vylučované pachovými žlázami).

Dnes žijící lemury rozdělujeme do 5 čeledí:

1) Čeleď indriovití (Indriidae): 19 druhů lemurů ve třech rodech: indri (Indri), avahi (Avahi) a sifaka (Propithecus)

2) Čeleď lemurovití denní (Lemuridae): 21 druhů lemurů v pěti rodech: Hapalemur, Prolemur, Lemur, Eulemur a Varecia

3) Čeleď lemurovití noční (Lepilemuridae): 26 druhů lemurů v jednom rodě: Lepilemur

4) Čeleď makiovití (Cheirogaleidae): 30 druhů lemurů v pěti rodech: Microcebus, Allocebus, Cheirogaleus, Phaner a Mirza

5) Čeleď ksukolové (Daubentoniidae): 1 jediný žijící druh, jímž je unikátní ksukol ocasatý neboli aye-aye (Daubentonia madagascariensis)

Sifaka

Snad nejroztomilejšími lemury jsou sifakové (rod Propithecus). Dlouhými skoky ze stromu na strom mohou snadno překonat vzdálenost až 10 m! Pohled na hrající si rošťáky sifaky patří k tomu nejzábavnějšímu, co na Madagaskaru můžete zažít. Sifaků je na Madagaskaru 9 druhů, jejichž zbarvení se liší dle druhu od zcela bílé, přes různé kombinace bílé a kaštanové, až po zcela černou. Se sifaky se lze setkat po celém Madagaskaru ve volné přírodě i v soukromých lemuřích parcích.

Tajemný původ lemurů na Madagaskaru

Stejně jako zbytku světa vládli ještě v době před 65 mil. let Madagaskaru dinosauři. Z dnešních zvířat žijících na ostrově tu vedle nich žilo jen několik malých plazů, obojživelníků a bezobratlých. Ani po vyhynutí obřích praještěrů způsobeném pádem meteoritu před 65 mil. let se tu nevyskytovali žádní savci, tedy ani lemuři!

Jak a kdy se tedy lemuři na Madagaskaru objevili? Výzkumy DNA dnešních lemurů ukazují, že jejich první předchůdci se na ostrov dostali teprve před 60 mil. let – na Madagaskar „připluli“ z kontinentální Afriky, kterou v té době bičovaly každoročně od ledna do března silné monzunové deště. Řeky se prudce rozvodňovaly a strhávaly celé břehy i se stromy, aby je nakonec vyvrhly na východě do Indického oceánu.

V tu chvíli přišly do hry silné mořské proudy, které v té době směřovaly od západu na východ – tedy od Afriky k Madagaskaru. Před 60 mil. let se takto do moře dostal i strom, v němž měli své doupě prapředci dnešních lemurů. A pravděpodobně to byly pouze dvě oplodněné samičky! Mořské proudy a náhoda způsobily, že se tito pravěcí trosečníci dostali až na Madagaskar. Dnes by taková událost vůbec nemohla nastat – mořské proudy v těch místech totiž proudí opačně, tedy od Madagaskaru směrem na západ…

Jak ovšem mohli živočichové přežít tu několikatýdenní cestu dlouhou na 500 km bez vody a potravy? Odpověď nalézáme u některých druhů lemurů, kteří dnes na Madagaskaru žijí. Jsou to noční lemuři rodu maki (Microcebus), kteří mají schopnost v období sucha a nedostatku potravy upadnout do stavu podobnému hibernaci. Tento jev je u primátů zcela ojedinělý.

Proč žijí lemuři jen na Madagaskaru?

V době před 60 mil. let se Madagaskar nacházel mnohem jižněji než dnes (a stále se každoročně posune asi o dva centimentry na sever). Byla to vyprahlá pustina s žhnoucími proudy vzduchu, kde téměř vůbec nepršelo. Aby tu přežili, museli se živočichové, kteří se na ostrov po moři dostali, místnímu nevlídném prostředí přizpůsobit. To se jim nakonec podařilo. Díky posouvání na sever se Madagaskar dostal do oblasti tropů, získal víc vláhy, vyrostly první pralesy a z ostrova se mohl stát lemuří ráj – postupně se vyvinuli až do dnešních více než 100 druhů. Proč ale lemuři nežijí v Africe, když odtamtud pocházejí? Na rozdíl od Madagaskaru se v Africe začali vyvíjet jiní primátí savci, kteří nakonec byli úspěšnější a lemuři jim nemohli konkurovat. I dnes však v Africe najdeme nejbližší příbuzné lemurů – komby. Komby i lemuři patří do podřádu poloopic.